Parrainage d'enfants africains

Guinea 2011 - 2014

Reportáž českého koordinátora Davida Lachouta z jeho návštěvy Guineji v rámci Projektu adopce afrických dětí na dálku

21.5.2014

S Pro-Contactem jsem byl v Guinei naposledy v roce 2011, mám tedy jistou možnost srovnání, k jakýmže změnám zde mezitím došlo. Guinea není ani zdaleka takový ekonomický dravec, jako je většina ostatních afrických zemí. V regionu západní Afriky není výjimkou ani růst přes 10% HDP ročně a Guinea je tak se svými necelými 3% jednou z posledních. Stejně tak se nachází na chvostu řady dalších statistik. Stále je to jedna z nejchudších zemí na světě, gramotnost obyvatel je hluboko pod 50%, o výskytu nemocí, závislosti na importu potravin a zahraniční pomoci ani nemluvě. Přesto jsou změny posledních tří let – byť ne příliš velké – patrné všude v Guinei.

Na předměstí Conakry, kde Pro-Contact především působí a kde založil a provozuje knihovnu, se staví řada nových domů, mnoho starších se opravuje. Vyrostlo zde množství nových obchodů. Je zde řada nových příležitostí, jak trávit volný čas, které jsou – nejen v Africe – důsledkem „svobodně“ fungující a rozvíjející se ekonomiky. Když jsem zde byl v roce 2011 naposledy, ve čtvrti byla pouze jediná „hospoda“ (čti: několik plastových stolků s židlemi okolo chladícího boxu). Dnes jsou větší ulice lemovány bary a restauracemi, nyní často již kamennými. Nejsem ekonom, ale považuji to za jistý indikátor růstu drobných podnikatelů a kupní síly obyvatel. Byl bych samozřejmě raději, kdyby se to projevilo spíše na vzniku knihoven či knihkupectví, a knihovna Pro-Contactu tak nemusela být jedinou veřejnou knihovnou v celé takřka dvoumilionové metropoli Conakry. Již na první pohled je ale patrné, že změny se těch nejchudších příliš netýkají. V Guinei se tak – stejně jako v řadě jiných afrických zemí – ony pomyslné nůžky znázorňujících bohatství obyvatel čím dál více rozevírají. Bohatnou především ti již nyní bohatí a střední třída, která je většinou napojena na místní byrokracii. Situace většiny chudých se však nijak výrazně nemění.

Tyto změny – byť nevelké – můžeme nejspíše přisuzovat relativní politické stabilitě, která v zemi posledních několik let panuje. Současný prezident Alfa Condé je sice „klasický“ africký autokrat, je ale považován – avšak s velkou nadsázkou – za prvního demokraticky zvoleného prezidenta v dějinách Guinei. Condé se velmi ostře vymezuje – jak je v guinejské politice zvykem – vůči opozičním etnikům, na které svaluje vinu za historické nezdary země. Podíváte-li se ale do guinejské historie plné převratů a diktátorů v čele s legendárním Sekou Tourém, který zavedl v zemi teror, který stál život na 50 000 lidí a zapříčinil emigraci až dvou milionů lidí, lze období Condého vlády považovat na guinejské poměry za nebývale stabilní. Etnické konflikty a demonstrace proti vládní politice i osobě samotného prezidenta nejsou v Guinei v posledních letech žádnou velkou vzácností, zatím se je však daří držet v přijatelných intencích bez většího použití ozbrojených sil.

Mnoho změn – jak tomu v Africe často bývá – je spojeno velmi úzce s režimem a ne s přirozeným vývojem společnosti a ekonomiky. Nedaleko od knihovny Pro-Contactu staví čínské developerské firmy rezidenční čtvrť, která ale bude nejspíše určena příznivcům prezidenta a vlády a jejich byrokracie. Na předměstí Conakry začaly jezdit autobusy spojující univerzitu s centrem města. Májí přesně dané zastávky a jezdí až překvapivě často (cca každých 15 minut). Pokrok? Možná, ale zatím je poněkud předčasné to říci s určitostí. Linka začala jezdit až za vlády současného prezidenta Condého a je natolik spojována s jeho politikou, že v některých čtvrtích se autobusy staly cílem protestů a demonstrací opozičního etnika Peuhl. Za oběť už údajně padly tři autobusy.

Relativní stabilita, politická i bezpečností, která nyní v Guinei panuje, je už na první pohled křehká. V Guinei je společnost tradičně ostře polarizovaná a často jsou stranické preference shodné s etnickou příslušností voličů. V říjnu 2013 zvítězilo ve volbách do Národního shromáždění Rassemblement du peuple de Guinée, tedy strana prezidenta Condého. Volby provázely nepokoje a opozice odmítla výsledek uznat. S blížícími se prezidentskými volbami, které se mají konat v prosinci 2015, lze očekávat další vyostřování situace a přibývání konfliktů především na etnickém základě. Nezbývá než doufat, že krátké období relativního klidu bude pokračovat i nadále a umožní tak další přirozený vývoj společnosti a změny k lepšímu.