Ce texte n'est pas traduit en français.
Projekt adopce afrických dětí na dalku
David Lachout, Conakry. 8.5.2014
První dny „kontrolních cest“ do Guinei jsou si velmi často podobné. Veliké vítání, někdy i lehce emotivní, z všudypřítomného Ça va ?, tedy Jak se daří, jak se máš? by se jednomu zatočila hlava, pokud by měl pokaždé hned odpovědět.
Byť to vždy očekáváte, horké dusno, nebo spíš dusné horko – těžko v té výhni říct, co je co – vás vždy zaskočí. Zvláště pak když vystoupíte lehce podchlazeni z překlimatizovaného letadla. Na klimatizaci je v prvních dnech potřeba dávat si velký pozor, především pak v kancelářích či v lepších obchodech. Pokud v Guinei totiž vlastníte klimatizaci, je potřeba to dávat okázale najevo, a to nejlépe tak, že z ní doslova vyždímáte, co to dá. Není tedy žádnou vzácností, když v klimatizovaných místnostech chodí lidé v bundách, čepicích a šálách, zatímco venku je zničujících čtyřicet stupňů. Takže nachlazení zde nejsou žádnou vzácností.
V prvních dnech po příletu je třeba připravit program na následující týdny, rozvrhnout focení dítek, cestu do Kissidougou, kde má Pro-Contact jakési detašované guinejské pracoviště, a naplánovat další úkony. Většinou je v prvních dnech potřeba africké koordinátory lehce povzbudit do práce, aby se najelo z afrického pracovního tempa na to evropské, a všechno se tak stihlo. Tentokrát však byla spousta dopisů již připravena při příjezdu, a tak je mohl David Rožek, jeden z adoptivních rodičů, který na pár dní Guineu navštívil, odvézt s sebou do ČR, a mohlo se tak začít pracovat na překladech.
První dny se obvykle také bojuje s místními úřady, aby nám vydaly cargem poslanou zásilku z ČR s balíčky od rodičů. A věřte, boj je to nesmírně lítý a rozhodně není určen pro nervy Evropana. Ještě štěstí, že místní koordinátoři jsou natolik schopní a místní byrokracii dobře znají. Celý proces – tedy pouze přimět úřady, aby cargo vydaly – totiž může trvat i několik týdnů. Je potřeba přes deset formulářů a tiskopisů, nepočítaně razítek a podpisů, nezřídka se stává, že v jedné budově obejdete většinu kanceláří. Na pracovní dobu mnohdy zapomeňte. Úředník u sebe není, zkuste zítra. Slyšíte za dveřmi cinkání příborů? To nejspíše obědvá a to opravdu není záhodno ho rušit, to bychom také žádné razítko nemuseli dostat. A po obědě je dobré také nechat pana úředníka zlehka vytrávit.
A když si myslíte, že už máte vše potřebné, vždy vás z letiště pošlou za nějakým dalším byrokratem, který sice sotva umí číst, ale razítkem se ohání jako nikdo jiný. Se značnou dávkou ironie a psychického vyčerpání jsem v jedné z nespočtu navštívených kanceláří poznamenal, že by možná bylo příště efektivnější jednoduše na každém úřadě navštěvovat jednu kancelář za druhou a brát si podpisy a razítka od všech. Nečekal jsem, že to bude oceněno jako dobrý nápad. Nu, je zkrátka potřeba všechno to příbuzenstvo místních politiků nějak zaopatřit. Nicméně nakonec se podařilo – tedy vyzvednout to cargo (i když zaopatřování se podařilo zjevně také J).
Balíčky byly podle jednotlivých koordinátorů roztříděny a dnes se již začalo fotit. A můžete se, myslím, těšit, fotky budou tentokrát obzvláště vypečené J.
Více fotografií na našem FB profilu: https://www.facebook.com/procontact.cz
