Ce texte n'est pas traduit en français.
Afrika má mnoho rozměrů, objevuje se i v českých pohádkách. Představujeme Vám dvě pohádky od našeho spolupracovníka, Mgr. Tomáše Kepky, vysokoškolského pedagoga.
O BATERCE, KTERÁ LETĚLA DO AFRIKY
Byl jednou jeden chlapeček a četl různé knížky. O celém světě a třeba o Africe. Měl také moc rád dobrodružství. Jednou k Vánocům dostal takovou barevnou baterku. Svítila zeleně, červeně a růžově a také pěkně blikala. A on jí měl velice rád a byla to jeho nejmilejší hračka.
Jednou četl v nějakém časopise, že v Africe jsou děti a nemají žádné hračky.
„Co já bych jim tam mohl poslat?", pomyslel si.
Nejdřív myslel, že jim tam pošle starou plyšovou kočku, která už byla stejně bez ocasu a bez očička.
„Tak tam ještě pošlu nějaké další hračky“, rozhodl se potom. „Kostky, barevné fixy, papíry, krasohled a bublifuk. A mohl bych poslat ještě nějaké, s kterými už si nehraji. Třeba starý míček."
Pak se ale zamyslel.
„To je vlastně hloupé, abych dětem posílal jen hračky, s kterými si nehraji. Třeba by si mysleli, že jim to posílám jenom tak, že jsem to už stejně chtěl vyhodit", zastyděl se.
„Tak já jim tedy pošlu tu barevnou baterku, která tak krásně svítí. A protože nemají elektřinu ani proud a nefungují tam lampy, taková baterka by se jim mohla zrovna hodit", řekl si.
Vyrobil velký balík, dal do něj všechny různé věci a navrch položil barevnou baterku. Balík pak převázal špagátkem, přelepil lepící páskou, aby se cestou nerozbil, protože Afrika je přece jen hodně daleko. Nahoru ještě napsal: „Dětem v Africe, které nemají hračky". Domluvil se, kam to přesně poletí. Dokonce si našetřil penízky na poslání balíku. S balíkem pak jel na letiště a u okna se díval, jak letadlo s balíkem startuje a letí vysoko do nebe, daleko a daleko.
Čekal, že mu přijde dopis z Afriky. A také, že ano. V dopise mu psal nějaký chlapeček z Afriky a pochvaloval si, jaké krásné hračky v balíku byly. A že nejkrásnější byla ta baterka.
Psal mu také, jak v noci, když je tma, chodí s baterkou a bliká s ní. A celá vesnice je zvědavá, jak ta baterka svítí. Také se prý přišla podívat divoká zvířátka, myslela si totiž, že jsou to nějaká očička tygra nebo lva, protože ta baterka svítila zeleně, modře, růžově nebo fialově. Zvířata ve stepi, když byla noc a chlapeček blikal s baterkou, si myslela, že to jsou oči nějakých kamarádů nebo naopak nepřátel.
Chlapeček byl moc šťastný a taky napsal, že si s tou baterkou může v noci číst knížky nebo si něco prohlížet. A byl velmi spokojený.
Chlapeček v Čechách byl také spokojený a říkal si, že udělal dobrý skutek.
Ale pak mu jednou přišel dopis, že ta baterka byla asi kouzelná. Protože ten africký chlapeček s tou baterkou se stal velmi důležitým šamanem. Lidé v Africe si říkali, že když má takovou baterku, mohl by také umět léčit. Tak k němu chodili, když měli nějaké potíže nebo byli nemocní. Říkali si, že když je tak šikovný, dobře jim poradí, a že by se nakonec mohl stát velikým náčelníkem celé vesnice. A tak chlapeček rostl a rostl, a i když už byl veliký a dospělý, tak lidé stále obdivovali tu baterku. Ale ta už svítila málo, proto do ní sháněl baterie. A tak napsal do Čech, zda-li by mu neposlali nové.
Z toho chlapečka v Čechách se stal také dospělý muž a poslal svému kamarádovi mnoho nových baterií.
A z Afrického chlapce se stal vládce několika vesnic, které ho velmi obdivují.
Jednoho dne mu ale někdo v Africe záviděl - byly to kmeny z vedlejší vesnice.
„My nemáme takovou baterku a chtěly bychom ji také", říkaly si.
Tak mu tu baterku ukradly. A ten kmen Afrického muže, Kulungo Bulungo, se rozčílil a rozhodl, že musí bojovat, aby baterku získal zpátky.
Kmen, který ukradl baterku, Hungo Hungo Hung, si zase myslel, že je přece nespravedlivé, aby jen tamti měli baterku a oni ne. A tak se začali o tu baterku hádat a málem vypukla válka.
Jednou okolo putovali nějací jiní černouškové z jiné vesnice a ti také chtěli tu baterku. Tak si jí vzali a nastala taková mela, že baterka putovala od vesnice k vesnici. Vždy ji někdo ukradl, protože chtěl taky takovou a chtěl být také veliký náčelník. Nakonec tam vznikla velikánská mela a všechny ty vesnice bojovaly proti sobě.
I v novinách se psalo, že v Africe vypukla nějaká veliká válka.
Náš chlapec v Praze byl celý nešťastný.
„Jak já to zařídím, co mám udělat, aby byl v té Africe zase klid?“, ptal se sám sebe. „To jsem si nemyslel, že to ta baterka způsobí!".
Až jednoho dne psali v novinách, že už je v Africe zase všechno v pořádku. Lidé spolu zase kamarádí a zase spolu mluví. A dole bylo napsáno: „Jediný problém je, že během té velké války se jim tam ztratila nějaká kouzelná barevná baterka.".
Najednou zjistili, že už není, o co by se všichni prali. Teď jsou na tom všichni zase stejně. Africký chlapec pochopil, že se nemůže spoléhat na to, že baterka bude svítit pořád. A pochopil, že musí být hodně šikovný i bez ní.
Baterka se už navždy ztratila. A černoušci si říkali, že nechtějí bojovat o žádnou baterku a radši si zavedou nové elektrické světlo. Budou pracovat a poté si třeba postaví větrnou nebo sluneční elektrárnu, protože tam hodně svítí sluníčko a to jim pomůže k výrobě elektřiny.
A tak chlapec z Prahy už neposílal do Afriky žádnou barevnou baterku, ale posílal tam jen knížky, sešity, nějaké obrázky, stavebnice a puzzle.
„Ne ne, žádné moc svítivé baterky tam nebudu posílat, aby si zase mezi sebou nezáviděli. Nejdřív musí dostat knížky, tužky, penál, sešity a něco pořádného se naučit. A teprve potom si kouzelné baterky koupí za penízky sami.", řekl si chlapec.
A kde se ta baterka ztratila? Jednou ji chtěl někdo ukrást, a jak s tou baterkou utíkal a oni ho honili, tak mu vypadla z kapsy. A protože byla kulatá, tak se skutálela z vysoké hory - Kilimandžára - do údolí. Tam byla nějaká šikovná opička, a když viděla takovouhle barevnou baterku, tak si říkala:
„To je bezvadné, to určitě vypadlo tady těm lidem - těm černouškům. My opice si potřebujeme taky svítit.".
A tak ji ukradla.
A teď jen hrozí nebezpečí, že mezi opicemi může nastat nějaká válka. A kdyby ano, tak že by zase za to mohla ta baterka? Nebo spíš ty opice co se opičí? Dobré ale je, že opice si neumí koupit nové baterie, takže dříve nebo později se ta baterka vysvítí a i mezi opicemi bude mír možná na věčné časy.
