Adopce afrických dětí na dálku

Foceni adoptovaných dětí, květen 2014

Reportáž českého koordinátora Davida Lachouta z návštěvy dětí z Projektu adopce afrických dětí na dálku, Guinea

17.5.2014

V těchto dnech je naší největší starostí v Conakry nafocení všech adoptovaných ratolestí. Naposledy jsem byl v Guinei v roce 2011, mám tedy možnost jistého srovnání. A věřte nebo ne, všechny děti vyrostly J.

Vzpomněl jsem si na nespočet tetek a strýců, kteří mě celé mé dospívání častovali zcela jistě objektivními postřehy, o kolik že desítek centimetrů jsem od posledně vyrostl, že už jsem velký chlap a podobné průpovídky, které jsme všichni zajisté zbožňovali.

A byť se nepovažuju za tento „druh strýce“, chce se mi tu říkat úplně to samé. Nejenže děti za tu dobu nesmírně vyrostly, a to dokonce tak, že si celé řadě z nich už nedovolím tykat. Máme v projektu již několik vysokoškoláků, kolohnátů, kteří mě i při mých 194 cm co nevidět přerostou, a dokonce několik novopečených maminek. Ty musím obdivovat ze všech nejvíc, jak zvládají mateřství, chod domácnosti (protože s tím jim tady chlapi opravdu nepomohou) a ještě chodí – a ba co víc, chtějí chodit – do školy.

Největší změny, které po těch třech letech lze u dětí pozorovat, jsou především intelektuální.  Když si vzpomenu, že mě řada z nich nebyla sto ani odpovědět na pozdrav, a nebylo to vždy způsobeno pouze ostychem. Mnoho z nich ani příliš neumělo francouzsky, kterou se tu takřka výhradně ve školách učí. Markantní rozdíly jsou také v tom, jak děti reagují, jak se dokáží soustředit, co všechno už umí a znají apod. Příčiny toho všeho lze hledat takřka výhradně ve škole, kam díky Pro-Contactu chodí. Na nějaké domácí studium, zvláště v těch chudších rodinách, zapomeňte. Rodičům na děti mnoho času nezbývá, nebo o ně zkrátka nejeví zájem, v nejhorším případě ani rodiče mít nemusí. A alternativou ke školní docházce je zde výpomoc s chodem domácnosti, poflakování se po ulicích nebo práce, jako je např. pouliční prodej.

Pokud není focení „přepadové“ a je ohlášeno dopředu, mnozí, tedy hlavně dívky a slečny, se snaží „vytáhnout“ novým účesem, nejlepšími šaty, náramky a dalšími ozdobami. A u většiny je ostýchavost z před tří let tatam – někteří mají dokonce připravené speciální pózy, ve kterých se nechávají fotit. A sem tam loudit úsměv je potřeba pouze občas a jen z těch nejmladších.

 

Vybral jsem tedy pár fotografií, jako jakýsi závdavek fotografií, na které se můžete v dohledné době těšit, jako takovou malou ukázku toho našeho česko-guinejského příbuzenství J.

Více fotografií najdete na našem FB profilu www.facebook.com/pro-contact.cz

Jazyk stránek

Právě adoptováno: 938

K adoptování: 179

Přihlášení

Uživatelské jméno:
Heslo:
Zaregistrovat se
Zapomenuté heslo

Napište nám

Váš E-mail:

Facebook