Adopce afrických dětí na dálku

CESTA PRAHA-CONAKRY

První zpráva českého koordinátora Tomáše Pivody z Conakry přináší zážitky z čtvrtečního přeletu na africký kontinent. Necelý měsíc bude nyní Tomáš v Guineji, kde díky českým dárcům chodí do školy přes tisíc dětí, monitorovat průběh Projektu adopce afrických dětí na dálku.

Celodenní vysedávání po 1,5 hodině spánku v noci nic moc, jen se probouzíte, když přinesou něco k pití a jídlu, nebo když hlásí, že to přinesou až za 20 minut, protože se blíží turbulence...Máte-li kamarádku letušku u Air France, která vám už párkrát zařídila tzv. surclassement, tj. že vás po usednutí do Economy třídy vyvolají a posadí do business, kde skoro ležíte na posteli (zabíráte místo 6 lidí v economy třídě) a obskakují vás od horkých ubrousků po výběr digestivů, pak vám trošku spadne brada, když sedíte jako sardinka uprostřed vedle pána Číňana zleva a pána Rusa zprava, lokty bojujete o opěrátko a letadlo se začne rozjíždět a nikdo vás do business nevyvolal...Naštěstí sousedi vystoupili aspoň v Mauretánii (po pěti hodinách letu, soused Rus si po mém vzoru dával stejné alkoholické nápoje jako já a mezi nimi mi chrápal do ucha). Odtud už je to jen dvě hodiny do Conakry, tak jsem se si nakonec i natáhl nohy, zašel si na záchod a v tu ránu za mnou přišli dva různí stewardi, jestli nejsem náhodou monsieur Pivoda, že měli poznámku v dnešním letovém rozpisu, že mě mají dát do business, ale že to nějak nestihli (druhej tvrdil, že jim to nedovolila policie , ale že jestli chci, můžu si tam na tu půlhodinu jít sednout, a jak se mám a co dělám a jestli jsem z Prahy...?

V Conakry se na mě nalepilo všechno oblečení, 30 stupňů, paní policistce u pasového jsem suverénně řekl, že adresa bydliště je neziskovka v Lambanyi (něco jako kdybyste řekli, že je vaše adresa je neziskovka, Žižkov), uspokojila se a mám pocit, že si mě i zapomněla vyfotit jako minule. Přijela pro mě Cathy se Simonem a všemi našimi mladými koordinátory, velká delegace. Zapomněl jsem, že se Simonem se zdravíme po africku, tj. několikrát do sebe musíme narazit čelem (mám menší bouli),. Cathy má nový africký účes, kvůli cestě na letiště nestihla od 19:30 jeden seriál, ale prý to nevadí. Po cestě z letiště jsme zase na tři čtvrtě hodiny skončili v zácpě, tak jsme drbali, co nového...v tu chvíli mě napadlo, že jim mám říct, že je mám obejmout od Rut, což Simona rozvášnilo do té míry, že se mě jal na počest Rut obejmout hned na zadním sedadle, ale jak už byla tma, tak jsme se tentokrát nesrazili čelem, ale nosem, o kterém pevně doufám, že ho nemám zlomený. Jinak jsou tu všichni veselí, na otázku jak se mají, odpovídají tres, tres bien, trošku se tu pohnula energetická situace, už nejde proud jen obden od šesti večera do půlnoci, ale někdy prý i celou noc. Navíc máme zrekonstruovanou kancelář, já jsem byl sice i s moskytiérou vystrčen do vedlejšího kamrlíku, ale což. Momentálně doufám, že se tohle psaní odešle, protože otevřít v internetové kavárně fejsbuk a dostat se na zprávy je záležitost 20 minut čekání na každé písmenko a právě teď se úplně všude v okolí setmělo...dobrou noc do Evropy. (P.S. na fotce, uploaduje-li se, pohled na Conakry při přistání z letadlové kamery...)

 

Jazyk stránek

Právě adoptováno: 849

K adoptování: 33

Přihlášení

Uživatelské jméno:
Heslo:
Zaregistrovat se
Zapomenuté heslo

Napište nám

Váš E-mail:

Facebook