Adopce afrických dětí na dálku

Z DENÍKU ČESKÉ KOORDINÁTORKY V GUINEJI 6. DÍL

Den čtvrtý

Dneska je venku pěkně dusno, po včerejším dešti se to množství vody začalo odpařovat. Jsem celá olezlá, tak se vrhnu na hygienické ubrousky. Začal víkend. Vylezla jsem na chvíli ven na terasu, asi šestiletá holčička tam podpalovala takový ten plastový pytel na brambory (tady se do toho asi dává něco jiného, ale my v tom máme obyčejně brambory nebo cibuli). Vůbec jsem si všimla, že se tu na bezpečnost dětí nějak nehraje. Dítě a zápalky, dítě a nůž, dítě a mouchy, mrtvá ryba, ohniště a igeliťáky, to jsou zde objekty běžně považované za vhodné pro hraní dětí předškolního věku.
Pod postelí mám pořád zbytek ryby s banánem ze včera, ale nemám na to vůbec chuť. Pokud budu mít hlad, půjdu si něco koupit. Zatím jsem nejedla, za to piju jak duha. Ovšem sehnat vodu není zas tak jednoduché, protože většina lidí tu pije tu nepitnou. Navíc je balená voda docela dost drahá – 15kč za litr a půl je skoro jako u nás.
Dneska jsme měli jet na trh nakupovat dárky pro děti do školy a dva ze tří mi oznámili, že už je mají koupené. Chtěla bych na internet, koupit vodu a kredit na telefon, tak uvidíme…
Na internet jsme šli nakonec pěšky – už jsem si zvykla, že když vám Turek řekne, že je to strašně daleko, obvykle je to za rohem. Tady jsem se ptala, kde je Cyber Cafe (jak se zde říká internetové kavárně), prý je blízko. Tak to bude v pohodě, říkala jsem si, to bude kousek. Tak pozor, tady to platí úplně jinak. Pokud je něco blízko, jde se tam aspoň hodinu. A to po ulici, která nemá ani krajnice (natož chodník), uskakujete autům a pálí sluníčko. Zpátky jsem si radši vzala mačkací se taxi.
Teď mě čeká zase jídlo, jsem zvědavá, co to bude. Venku se vaří (tady se všude vaří jenom venku, na takovém jakoby ohništi) a moc to voní. Doufám, že to nebude ryba. Dneska jsem pozorovala, jak se tu připravuje jídlo. Není potřeba moc nádobí: dvě velké mísy (tam se krájí a čistí, posléze se v nich myje), jeden hliníkový hrnec ve tvaru polokoule s pokličkou (v tom se uvaří rýže, která se pak schová do speciálního termo hrnce a může se vařit dál), nůž, velká lžíco-vařečka a takový dlouhý úzký dřevěný hmoždíř s tloukem. Viděla jsem ještě v akci jednou struhadlo. No struhadlo, tedy velkou konzervu, která měla propíchané dno a zelenina se strouhala přes vzniklé nerovnosti.
Samozřejmě jsem se zapomněla tentokrát namazat repelentem, takže mě sežrali komáři. Modlím se, aby ta antimalarika fungovala opravdu stoprocentně, a aby milí komáři nepřenášeli ještě jinou chuťovku, na kterou nemám očkování. Zítra je neděle, což znamená, že jdou všichni do kostela (ano, Guinea je muslimská země, ale já žiju zrovna v křesťanské rodině) a prý se vstává v půl šesté.