Adopce afrických dětí na dálku

Jak účinně pomáhat Africe?

Ráda bych se vyjádřila k rozhovoru ředitelky české pobočky UNICEF paní Pavly Gomby, který vyšel v sobotním čísle Lidových novin, v němž se mimo jiné nechvalně vyjadřuje i k problematice tzv. adopcí na dálku. Nikdo nepochybuje, že Dětský fond OSN – UNICEF je jednou z nejvýznamnějších organizací, která se celosvětově zabývá ochranou a zlepšováním životních podmínek dětí a podporou jejich všestranného rozvoje. To však neznamená, že je schopný operativním způsobem řešit veškeré aspekty rozvojové spolupráce. Dlouholetá praxe menších nevládních organizací ukazuje, že africké země naléhavě potřebují v oblasti školství nejen globální pomoc, jako je např. výstavba škol, ale stejně nezastupitelná a efektivní je i pomoc cílená včetně tzv. adopce na dálku. Většina finančních prostředků od adoptivních rodičů jde bez složité nákladné administrativy přímo k nejpotřebnějším dětem.

Paní ředitelka Pavly Gomby se domnívá, že celková myšlenka tzv. adopcí na dálku je pochybená a z tohoto důvodu ji UNICEF nepodporuje: „Nepovažujeme za správné vybrat jedno dvě děti z komunity a těm zajistit školní vzdělání. Snažíme se pomoci celé komunitě. Adopce na dálku je navíc zbytečně drahá a "adoptivní rodiče" přispívají i na věci, které jsou zbytné… Přijde mi nemorální vybírat na školní uniformy, což je mnohdy největší část z peněz získaných adopcí na dálku, z čehož pak profitují jen výrobci uniforem. Na kvalitu vzdělání to nemá žádný vliv.“

Vizí občanského sdružení pro-Contact, o.s. je pomáhat dětem z rodin, které nemají šanci zajistit svým potomkům základní nebo případně i vyšší vzdělání. V rámci Projektu adopce afrických dětí na dálku se věnujeme dětem v západoafrické Guineji již od roku 2004, takže se domníváme, že již máme na tomto poli bohaté zkušenosti, abychom si s uvedenými výroky paní Gomby dovolili polemizovat.

Pomoc celé komunitě má jistě své místo. Stejně tak ale nelze upřít i mnohé komparativní výhody individuální formy podpory dětí, mezi které patří i tzv. adopce na dálku. Na základě mnohaletých zkušeností našich guinejských koordinátorů mají takové děti díky pravidelné péči větší potenciál rozvoje a pravděpodobnost dokončení studia je u nich také vyšší. Je jistě důležité vystavit školu, ale ta bude dostatečně využitá, jen pokud děti, které školu navštěvují, budou mít školní pomůcky, kvalitní výuku či zajištěnou zdravotní péči.

Uniformy jsou povinnou součástí školní docházky, v mnohých rozvojových zemích jsou předepsané místními zákony. Nejedná se o libovůli nevládních organizací či jednotlivých škol. Tato tradice se nám nemusí líbit, nicméně v rozvojových zemích má své opodstatnění. Uniformy umožňují, aby i děti z velmi chudých a těžkých poměrů nechodily do školy v potrhaném či špinavém oblečení, které by je pak ve škole mohlo vystavovat nepříjemným situacím, nebo by dokonce mohlo být příčinou neúčasti dítěte na školní docházce. Dalo by se tak říci, že uniformy na kvalitu vzdělání vliv mají, jelikož nepravidelná školní docházka je jedním z hlavních příčin nízké gramotnosti afrického regionu.

Náklady na školní uniformu nejsou v žádném případě to hlavní, nač příspěvek směřuje. V rámci našeho sdružení tvoří školní uniforma a zároveň veškeré školní pomůcky (sešity, psací potřeby, taška do školy) maximálně 15% nákladů z celé roční platby. Z daru se především platí školní poplatky a zdravotní péče. S krejčími školních uniforem jsem se mnohokrát setkala, jsou jimi drobní řemeslníci, kteří mají malé dílničky, shánějí různé zakázky během celého roku a výroba školní uniforem netvoří hlavní zdroj jejich příjmů.

Celý rozhovor s paní Gombou je ukončen dalším negativním hodnocením tzv. adopcí na dálku: „Adopce na dálku je dobrá zejména pro dárce, kteří mají dobrý pocit, že přispívají někomu konkrétnímu na konkrétní věc. Z hlediska příjemců to správné není. Víme, že děti, které jsou hezčí a vypadají na fotce chytřeji, mají větší šanci než ty s rozpláclým nosem, které chytře nevypadají. Není správné, aby do školy chodily jen hezké děti. Měly by tam být i ty škaredé.“

Je zcela nepravdivé tvrzení, že do programu jsou vybírány děti podle příjemného zevnějšku, krásy tváře nebo podobných zcela nepodstatných kritérií, což mohou potvrdit i čeští adoptivní rodiče. Jistě, někteří rodiče si dítě vybírají podle fotografie, ale spíše takové, které je nějakým způsobem zaujme, třeba právě tím, že má zrovna „rozpláclý nos“ nebo dokonce nějaké postižení. Prostě na základě pohledu na fotografii pocítí určité souznění. Pak máme mnoho rodičů, kteří si vybírají jen na základě poměrů, z kterých dítko pochází. Jiní se pak zaměřují speciálně na děti starší, které mají menší šanci školu dokončit. Důvody jsou tedy mnohačetné, ale naprosto můžeme vyloučit, že by se naše organizace podílela na naznačovaných selekcích.

Domnívám se, že svým neomaleným vyjádřením o tzv. adopcích na dálku urazila ředitelka české pobočky UNICEF české dárce a práci mnoha lidí, kteří této formě rozvojové spolupráce zasvětili své prostředky, práci, životní nasazení. Díky těmto lidem již našlo cestu ke vzdělání a novým životním perspektivám jen v rámci našeho sdružení přes tisíc guinejských dětí, a spolu s výsledky ostatních organizací to budou čísla několikanásobně vyšší. Říká se, „chceš-li změnit svěť, změn sám sebe.“ Věříme, že tím, že umožňujeme přístup ke vzdělání i třeba jen několika desítkám dětí z celých komunit, dáváme naději na lepší budoucnost celému národu. Naše sdružení tak bude pokračovat v Projektu adopce afrických dětí na dálku, v činnosti, která se nám osvědčila a přinesla již řadu výborných výsledků.

Rut Schreiberová, předsedkyně pro-Contact, o.s.